Do světa vzdělávání ho přivedl florbal. Nejprve jako trenér na své škole, později se díky šťastné náhodě dostal ke třídnictví na 1. stupni – a už u toho zůstal. Pedagogické vzdělání měl, odhodlání také, a tak v roce 2011 nastoupil na školu na Petřinách, kde se začal s plným nasazením věnovat žákům.

Ačkoliv dnes působí v jiné roli, kontakt se žáky si nechce nechat vzít. Učitelská profese ho totiž stále baví – je podle něj pestrá, živá a plná neustálých podnětů. Každá hodina je jiná a přináší novou výzvu. Díky zkušenostem z obou stupňů ZŠ má navíc cenný nadhled a srovnání.

V dětství sbíral hokejové kartičky a pogy, hodiny trávil s mladším bratrem venku na hřišti. Kdyby nebyl učitelem, lákala by ho práce detektiva nebo investigativního novináře – prostě něco, kde se hledá pravda a skládají souvislosti.

Jeho životní motto zní: „Dvakrát měř a jednou řež.“ Oblíbený citát má od Karla Čapka: „Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.“

Žákům radí, aby se nebáli dělat chyby. Podle něj je důležité hledat řešení, zachovat si nadhled a smysl pro humor. A nezapomínat cestovat – protože právě poznávání světa nás učí vážit si toho, co máme. Kdyby si mohl vybrat superschopnost, chtěl by umět teleportaci nebo zastavit čas – obojí by se ve školním životě prý nesmírně hodilo.

K učitelství mě přivedlo studium na vysoké škole, kde se postupně ukázalo, že spojení pedagogiky a trenérské specializace je pro mě tou nejpřirozenější cestou. Práce s mladými lidmi a prostředí sportu mi dávají smysl a naplňují mě.

Na práci ve škole si nejvíce cením toho, že mohu předávat své znalosti a zkušenosti dál. Každý den mám možnost vidět, jak studenti rostou nejen ve vědomostech, ale i jako osobnosti, a právě to je pro mě ta největší odměna.

Do dětství se mi neodmyslitelně vrací fotbalový míč. Provázel mě od malička a vlastně mě nikdy neopustil – přivedl mě i k trénování a sport je dodnes velkou součástí mého života. Kdybych neučil, stejně bych pravděpodobně zůstal právě u sportu, protože vím, že tam se cítím nejvíc doma.

Mám rád citát: „Kdo chvíli stál, již stojí opodál – den žádný dvakrát se již nenarodí, čin dvakrát neuzraje.“ Připomíná mi, že čas plyne rychle a není dobré otálet. Kdybych mohl mít superschopnost, vybral bych si zpomalení času – ve škole by se hodila, abychom si všichni mohli více vychutnat jednotlivé okamžiky.

Studentům bych rád vzkázal jediné: s poctivostí a pracovitostí dojdete nejdál – buďte fér, snažte se a výsledky se dostaví.

K učitelské profesi ho přivedla náhoda. I když původně neplánovaná, stala se z ní cesta plná smyslu, která mu umožňuje pracovat s mladými lidmi, vést je a být svědkem jejich růstu.
V dětství nejraději jezdil na kole – pohyb, volnost a touha objevovat ho provázely od mala.
Řídí se mottem: „Nesnaž se všechno pochopit, něco nejde.“

Své žáky vybízí k odvaze a otevřenosti:
„Když budeš v životě stát před důležitým rozhodnutím, neboj se zvolit těžší cestu. Možná nedojdeš přesně tam, kam jsi chtěl, ale ta cesta samotná bude určitě mnohem zajímavější a třeba ti otevře možnosti, o kterých jsi předtím neměl ani tušení.

K učitelské profesi ji přivedl zájem o netradiční výuku. Baví ji hledat nové cesty, jak zaujmout děti, podnítit jejich zvídavost a ukázat jim, že učení může být nejen přínosné, ale i zábavné.
V dětství si nejraději stavěla bunkry a zapojovala se do sportovních kolektivních her – právě v těchto chvílích se učila spolupráci, tvořivosti i odvaze, které dodnes vnáší do své pedagogické práce.
Řídí se jednoduchým, ale výstižným mottem: „Každý problém má svá řešení.“
Své žáky povzbuzuje: „Mějte odvahu a nevzdávejte se.“

K učitelské profesi ji přivedla zkušenost asistenta trenéra, kdy měla možnost předávat své dovednosti a zkušenosti mladším hráčkám. Právě tato role v ní probudila chuť vzdělávat a inspirovat děti nejen ve sportu, ale i ve školním prostředí.
V dětství ji nejvíce bavily karetní a společenské hry a s nadšením se věnovala také různým sportovním aktivitám – pohyb a soutěživost ji provázejí dodnes.
Ve svém životě se řídí zásadou: „Nikdy nedělej jiným to, co bys nechtěl, aby oni dělali tobě.“
Své studenty vede k ohleduplnosti a vzkazuje jim: „Buďte vždy vstřícní a slušní ke svému okolí.“

K učitelské profesi ji přivedla brigáda na základní škole během studií na vysoké škole. První kontakt s výukou jí ukázal, že práce s dětmi má hloubku, smysl a může být cestou, která člověka obohatí i profesně nasměruje.

V dětství nejraději lezla po stromech – dobrodružná povaha a touha vidět věci z jiné perspektivy ji provází dodnes.

Řídí se citátem Vincenta van Gogha:

„Ať si naplánujete cokoli, vždycky se v tom bude skrývat nějaký problém.“

Své žáky povzbuzuje: „Život není jen o známkách – na ty se nikdo neptá.“

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla práce s dětmi ve skautském oddílu. Právě tam objevila, jak velkou radost jí přináší motivovat děti, inspirovat je a pomáhat jim rozvíjet jejich potenciál. Uvědomila si, že předávání zkušeností, společné objevování světa a překonávání výzev je to, co ji naplňuje – a co chtěla dělat i ve svém profesním životě.

Od dětství milovala skauting a pobyt v přírodě. Místo klasických hraček trávila nejraději čas v lese – stavěla bunkry, učila se tábořit a objevovala přírodu všemi smysly. Skauting jí přinesl nejen skvělé zážitky, ale také smysl pro týmovou spolupráci, zodpovědnost a celoživotní lásku k dobrodružství.

Své žáky podporuje v tom, aby zůstali věrní sami sobě:
„Buďte sami sebou – vždycky! Nemusíte se líbit všem, důležité je, abyste měli rádi sami sebe a žili podle toho, v co věříte. Najděte odvahu být originální, protože právě autenticita z vás dělá výjimečné a zajímavé lidi. A pamatujte, že právě v odlišnosti se skrývá vaše největší síla.“

Už od malička měla blízko k dětem a sportu – vyrůstala mezi lyžemi, běžeckými drahami a smíchem svých kamarádů. Tato energie ji provází dodnes a byla také důvodem, proč se rozhodla stát učitelkou. Práce s dětmi ji naplňuje a každý den ve škole jí dává smysl.

Věří, že nikdy není pozdě začít znovu. Její oblíbený citát od C. S. Lewise zní: „Nemůžeš se vrátit a změnit začátek, ale můžeš začít kde jsi, a změnit konec.“ A právě to se snaží vštípit i svým žákům – že cesta je důležitější než bezchybný start a že každý má šanci něco změnit.

Její rada dětem? „Nevzdávejte se, i když to hned nejde. Každý den je nová šance.“

K učitelské profesi ji přivedla práce s dětmi ve skautském oddílu. Právě tam objevila, jak velkou radost jí přináší motivovat děti, inspirovat je a pomáhat jim rozvíjet jejich potenciál. Uvědomila si, že předávání zkušeností, společné objevování světa a překonávání výzev je to, co ji naplňuje – a co chtěla dělat i ve svém profesním životě.

Od dětství milovala skauting a pobyt v přírodě. Místo klasických hraček trávila nejraději čas v lese – stavěla bunkry, učila se tábořit a objevovala přírodu všemi smysly. Skauting jí přinesl nejen skvělé zážitky, ale také smysl pro týmovou spolupráci, zodpovědnost a celoživotní lásku k dobrodružství.

Své žáky podporuje v tom, aby zůstali věrní sami sobě:
„Buďte sami sebou – vždycky! Nemusíte se líbit všem, důležité je, abyste měli rádi sami sebe a žili podle toho, v co věříte. Najděte odvahu být originální, protože právě autenticita z vás dělá výjimečné a zajímavé lidi. A pamatujte, že právě v odlišnosti se skrývá vaše největší síla.“

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla touha učit děti poznávat svět a radovat se ze života. Vnímá školu jako prostor, kde se děti nejen učí, ale také rozvíjejí vztah k sobě i světu kolem sebe. V dětství nejraději sportovala – pohyb jí přinášel radost, svobodu a energii, kterou si nese i do svého profesního života.

Řídí se mottem: „Neporovnávej se s ostatními. Porovnávej se s tím, kým jsi byl včera.“
Své žáky povzbuzuje: „Mějte odvahu plnit si své sny.“

Žádný popis není k dispozici

Učitelskou profesi si vybrala proto, že ji naplňuje práce s dětmi a možnost sledovat jejich rozvoj. Jako aktivní atletka a trenérka měla po mnoho let příležitost vidět, jak děti rostou, učí se spolupracovat a překonávat překážky. Dnes jim může pomáhat nejen ve sportu, ale i ve škole – společně objevují svět i jejich vlastní silné stránky. Největší odměnou je pro ni chvíle, kdy děti nacházejí radost z učení a začínají si věřit.
Vyrůstala ve sportovní rodině a už od mala byla neustále v pohybu. Nejraději trávila čas venku – hrála tenis, lyžovala a nejdéle se věnovala atletice, která se stala její srdeční záležitostí. Sport pro ni nebyl jen zábavou, ale přirozenou součástí každého dne.

Ve svém životě se řídí jednoduchým, ale výstižným mottem: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.“
S úsměvem vzkazuje svým žákům: „Chybami se člověk učí.“

Už od střední školy, kde studovala sociální činnost, to Veroniku táhlo k práci s lidmi. Vyzkoušela si prostředí mateřské školy, speciální školy i domova pro seniory – ale nejvíc ji oslovila práce s dětmi na 1. stupni. Právě tam cítila největší smysl a naplnění.

Na své profesi oceňuje pestrost a proměnlivost – každý den je jiný, žádná rutina. Baví ji, že nikdy přesně neví, co ji ve třídě čeká. Vyrůstala na vesnici, a tak byla odmala v pohybu – doma se moc nezdržela. Nejčastěji si hrála na kuchařku, míchala přírodniny, nebo koupala panenky v kalužích.

Během studia pracovala jako baristka a láska ke kávě jí zůstala dodnes – jasná volba, když přijde na otázku oblíbeného nápoje.

Kdyby mohla mít jakoukoliv superschopnost, zvolila by teleportaci – rychle si odskočit pro chybějící kopie, na kafe, nebo se v mžiku přesunout k lavici, kde je potřeba pomoc.

Pochází z učitelské rodiny, a škola tak pro ni byla od dětství přirozenou součástí života. Postupem času si uvědomila, že práce s dětmi ji naplňuje a dává jí hluboký smysl – možnost ovlivňovat, podporovat a inspirovat ji provází každodenní pedagogickou činností.

V dětství ji nejvíce těšilo ježdění na kole a chvíle strávené u koní. Nejlépe se cítila venku a v pohybu, kde nacházela svobodu, radost i prostor pro vlastní myšlenky.

K učitelské profesi ji přivedla vzpomínka na skvělou paní učitelku z 1. stupně. Už tehdy si zapisovala, co by jednou chtěla dělat stejně jako ona – a co by naopak udělala trochu jinak. Od útlého věku v ní rostla touha stát se učitelkou, která děti provází a inspiruje.

Významnou roli v jejím dětství sehrál i milovaný dědeček, který byl kronikářem. Vyprávěl jí vlastní pohádky, upozorňoval na zajímavosti světa a s láskou jí vše trpělivě vysvětloval. Chvíle strávené s ním byly nejen krásné, ale i formující. Právě on ji nenápadně „uváděl do života“ – a v této roli se dnes snaží pokračovat i ona se svými žáky. Jejím životním mottem je: „S úsměvem jde všechno lépe.“

K učitelské profesi ho přivedla snaha inspirovat, motivovat, vést a především naslouchat svým žákům. Věří, že učitel by měl být průvodcem, který nejen předává vědomosti, ale zároveň podporuje a respektuje individualitu každého žáka.
V dětství patřilo mezi jeho nejoblíbenější činnosti ježdění na kole a hry s míčem – aktivní způsob trávení času mu zůstal dodnes.

Řídí se jednoduchým, ale silným mottem: „Chovej se k lidem tak, jak bys chtěl, aby se chovali k tobě. Nikdy se nevzdávej svých snů.“
Stejné poselství předává i svým žákům: „Chovej se k lidem tak, jak bys chtěl, aby se chovali k tobě.“

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedl zájem o vzdělávání a upřímná snaha aktivně přispívat k rozvoji mladé generace. V práci pedagoga vidí možnost smysluplně uplatnit své znalosti, ovlivňovat budoucnost a nacházet osobní naplnění.
Už od útlého věku ji nejvíce bavily pohybové hry a sportovní aktivity – právě v pohybu nacházela radost, energii a rovnováhu.

Ve svém životě se řídí citátem Charlese Bukowského: „Když je něco špatně, změň to. Pokud to nemůžeš změnit, změň svůj přístup.“

Už od dětství věděla, že chce být učitelkou. Touha vzdělávat a být součástí života žáků ji provází od raného věku a dodnes ji naplňuje radostí a smyslem.
V dětství milovala jízdu na kole – pohyb, svoboda a vlastní tempo ji provázely nejen tehdy, ale i dnes v její životní i profesní cestě.

Řídí se mottem: „Pamatuj, že úspěch je odměna za dřinu.“
Své žáky motivuje jednoduchou, ale silnou radou: „Jděte si za svým cílem.“

Už od malička měla blízko k dětem a sportu – vyrůstala mezi lyžemi, běžeckými drahami a smíchem svých kamarádů. Tato energie ji provází dodnes a byla také důvodem, proč se rozhodla stát učitelkou. Práce s dětmi ji naplňuje a každý den ve škole jí dává smysl.

Věří, že nikdy není pozdě začít znovu. Její oblíbený citát od C. S. Lewise zní: „Nemůžeš se vrátit a změnit začátek, ale můžeš začít kde jsi, a změnit konec.“ A právě to se snaží vštípit i svým žákům – že cesta je důležitější než bezchybný start a že každý má šanci něco změnit.

Její rada dětem? „Nevzdávejte se, i když to hned nejde. Každý den je nová šance.“

Niké Slabová je pedagožkou, kterou k učitelské profesi přivedla rodinná tradice. V dětství trávila nejraději čas venku – běhání po přírodě a volný pohyb byly jejími oblíbenými činnostmi. Ve svém životě se řídí mottem: „Nebojte se dělat věci jinak.“
Svým žákům by ráda předala jednoduchou, ale důležitou radu: „Pozorně čti a přemýšlej dříve, než jednáš.“

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla především babička, která sama byla učitelkou a svou práci milovala. Silným impulzem byla také touha pracovat s dětmi, předávat jim své znalosti a pomáhat jim růst. Možnost být součástí jejich objevování a posouvání vpřed vnímá jako smysluplné životní poslání.
V dětství ji nejvíce bavily pohybové aktivity. Společně s kamarády trávila hodiny venku – vařili „lektvary“ a stavěli domečky pro skřítky. Tyto chvíle plné fantazie a tvořivosti formovaly její vztah ke světu i k dětem.
Jejím oblíbeným mottem je: „Nezáleží na tom, jak pomalu jdeš, dokud se nezastavíš.“

Žákům vzkazuje: „Pracujte na sobě, jděte si za svými sny a nebojte se v životě riskovat ani dělat chyby.“

K učitelské profesi ji přivedla především babička, která sama byla učitelkou a svou práci milovala. Silným impulzem byla také touha pracovat s dětmi, předávat jim své znalosti a pomáhat jim růst. Možnost být součástí jejich objevování a posouvání vpřed vnímá jako smysluplné životní poslání.
V dětství ji nejvíce bavily pohybové aktivity. Společně s kamarády trávila hodiny venku – vařili „lektvary“ a stavěli domečky pro skřítky. Tyto chvíle plné fantazie a tvořivosti formovaly její vztah ke světu i k dětem.
Jejím oblíbeným mottem je: „Nezáleží na tom, jak pomalu jdeš, dokud se nezastavíš.“

Žákům vzkazuje: „Pracujte na sobě, jděte si za svými sny a nebojte se v životě riskovat ani dělat chyby.“

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ho přivedla zvědavost – chtěl si ji jednoduše vyzkoušet. Zjistil, že ho práce s dětmi a předávání znalostí baví, a tak u ní zůstal. A baví ho dodnes.

V dětství miloval pohyb a sport – věnoval se atletice, volejbalu a parkouru. Aktivní životní styl mu zůstal i v dospělosti.

Žákům vzkazuje: „Nebojte se občas opustit svoji komfortní zónu.“ Právě tam totiž často začíná skutečný růst a nové příležitosti.

K učitelské profesi ho přivedla náhoda. V době, kdy dokončoval vysokou školu, nebylo mnoho možností, kam dále směřovat. Naskytla se příležitost vyzkoušet učení – a on zůstal. Časem si k této profesi vybudoval vztah a našel v ní smysl.
Jako dítě miloval vše, co mělo kola a hýbalo se – vláčky, auta, náklaďáky. Dodnes si s úsměvem vybavuje oranžovou plastovou Tatrovku, do které si mohl sednout a sjíždět ulici dolů v korbě.

Řídí se mottem: „Učitel zeměpisu by měl být člověk, který dokáže z nudy udělat dobrodružství kolem světa.“
Své žáky vede k odhodlání a vytrvalosti a vzkazuje jim: „Hlavně nebreč. Zaber, zasnaž se, mákni – a ono to půjde.“

K učitelské profesi ji přivedla rodinná tradice, která jí ukázala smysl a hodnotu vzdělávání. Škola a pedagogické prostředí byly od dětství přirozenou součástí jejího života.
Mezi její nejoblíbenější dětské hračky patřil plyšový medvěd a nákladní auto – spojení něhy, fantazie a dynamiky, které ji provázelo při hrách i snění.

Svým žákům vzkazuje jednoduchou a pravdivou myšlenku: „Chybami se člověk učí.“

K učitelské profesi ho přivedla náhoda. I když původně neplánovaná, stala se z ní cesta plná smyslu, která mu umožňuje pracovat s mladými lidmi, vést je a být svědkem jejich růstu.
V dětství nejraději jezdil na kole – pohyb, volnost a touha objevovat ho provázely od mala.
Řídí se mottem: „Nesnaž se všechno pochopit, něco nejde.“

Své žáky vybízí k odvaze a otevřenosti:
„Když budeš v životě stát před důležitým rozhodnutím, neboj se zvolit těžší cestu. Možná nedojdeš přesně tam, kam jsi chtěl, ale ta cesta samotná bude určitě mnohem zajímavější a třeba ti otevře možnosti, o kterých jsi předtím neměl ani tušení.

K učitelské profesi ho přivedla rodinná tradice, která sehrála důležitou roli v jeho profesním směřování. Již od dětství měl zálibu v modelování letadel – tato trpělivá a detailní činnost odráží jeho preciznost a zájem o svět kolem nás.

K učitelské profesi ji přivedla rodinná tradice. V prostředí školy vyrůstala a přirozeně se v něm našla – práce s dětmi a předávání hodnot jí dává smysl a naplnění.
V dětství milovala knihy a četbu – svět příběhů, fantazie a poznání ji provázel od mala a zůstává důležitou součástí jejího života dodnes.
Řídí se citátem Victora Huga: „Den, kdy se člověk ani jednou nezasmál, by měl považovat za ztracený.“

Své žáky vede ke slušnosti a vzájemnému respektu. Vzkazuje jim jednoduché, ale silné pravidlo: „Držte se tří P – pozdrav, popros, poděkuj.“

K učitelské profesi ji přivedla láska ke vzdělání. Věří, že poznání má sílu měnit životy a že učitel může být průvodcem na cestě k hlubšímu pochopení světa i sebe sama.
V dětství milovala chvíle strávené u PlayStationu 2 – hraní pro ni bylo nejen zábavou, ale i způsobem, jak rozvíjet strategické myšlení a kreativitu.

Žákům vzkazuje: „Buďte laskaví – k sobě, k ostatním i ke světu kolem sebe.“

K učitelské profesi ho přivedla vášeň pro sport. Jako milovník pohybu a aktivního životního stylu chtěl tuto energii předávat dál – a právě proto se rozhodl stát učitelem tělesné výchovy.
V dětství měl velmi rád svého plyšového pejska, kterého nosil všude s sebou. Byl jeho věrným společníkem a nedílnou součástí každého dne.

Řídí se mottem: „Nehledej důvody, proč to nejde, ale způsoby, jak by to jít mohlo.“
Své žáky povzbuzuje jednoduchou, ale silnou radou: „Nic nevzdávej.“

K učitelské profesi ho nepřivedla žádná dlouhodobá profesní vize – rozhodl se jít cestou, která mu byla v danou chvíli nejpřirozenější. Postupně však objevil smysl a naplnění v práci s mladými lidmi a v předávání hodnot prostřednictvím vzdělávání.
V dětství byl neustále v pohybu a sport se stal jeho největší zálibou i životním stylem.

Žákům by chtěl předat důležitou životní myšlenku: „Aby namísto překážek viděli výzvy. Aby namísto potěšení hledali štěstí. A aby se nespokojili s průměrností.“

Na učitelské profesi ho nejvíce lákal její přesah – nejde jen o předávání učiva, ale o mnohem víc. Fascinuje ho možnost být součástí procesu, kdy děti objevují nejen nové poznatky, ale i samy sebe. Věří, že učitel má schopnost pomoci druhým najít své místo ve světě – a právě tato zodpovědnost je pro něj výzvou i radostí zároveň.
Už jako dítě miloval čtení a rád objevoval nová místa – tato vášeň pro poznání a hledání nových perspektiv mu zůstala dodnes.

Řídí se mottem: „Nikdy nezapomínej, že láska je.“
Své žáky povzbuzuje, aby si věřili a nebáli se výzev: „Máte přesně na to, na co si věříte a do čeho se pustíte.“

K učitelské profesi ho inspiroval výborný učitel chemie a biologie, kterého měl na gymnáziu. Právě jeho přístup, nadšení a schopnost předávat látku poutavě ho přivedly k rozhodnutí stát se učitelem a předávat dál to, co kdysi nadchlo jeho samotného.

V dětství ho fascinovala technika – mezi jeho nejoblíbenější záliby patřila stavebnice Merkur a letecké modelářství, zejména stavba větroňů.

Řídí se úsměvným, ale výstižným heslem: „Kde blb, tam nebezpečno.“

Své žáky vede k samostatnosti: „V životě vždy spoléhej sám na sebe.“

K učitelské profesi se dostala vlastně náhodou – o to víc si dnes váží toho, kam ji tato cesta zavedla. Na své práci má nejraději, že žádný den není stejný. Každý přináší nové situace, zážitky i výzvy, které ji posouvají dál.

V dětství ji provázely především knížky, které jí otevíraly nové světy a rozvíjely její představivost.

Kdyby si měla vybrat jinou profesi, lákalo by ji stát se divadelní nebo filmovou herečkou.

Studentům předává jednoduchou, ale důležitou myšlenku:
Co se naučíš, to ti nikdo nevezme.

K učitelské profesi ji přivedla touha předávat dětem jazykové dovednosti, které jim otevřou dveře do světa. Věří, že schopnost domluvit se v cizím jazyce není jen o gramatice, ale především o svobodě komunikovat, cestovat a porozumět druhým napříč kulturami.

V dětství nejraději trávila čas v přírodě – pozorovala zvířata, sbírala rostliny a objevovala krásu světa kolem sebe. Tento cit pro detail a vnímání souvislostí jí zůstává dodnes.

Žádný popis není k dispozici

K práci s dětmi ji přivedl projekt Den pro školu, jehož je již několik let součástí. Tento projekt propojuje děti s lidmi z praxe napříč různými profesemi a přináší do výuky nové podněty i inspiraci. Právě možnost obohacovat dětský svět o zkušenosti z reálného života jí dává v pedagogické práci velký smysl.

Na práci ve škole ji nejvíce baví přemýšlet o výtvarných pracích dětí a mluvit s nimi o samotném procesu tvorby. Velkou radost jí přináší chvíle, kdy je na dětské práci vidět posun a je zřejmé, že nad zadáním skutečně přemýšlely.

V dětství ráda kreslila, hrála divadlo a lezla na stromy. Tyto záliby v sobě nesly tvořivost, hravost i svobodu, které jsou jí blízké dodnes. Profesně je designérkou a s učením teprve začíná. Vedle toho by ji lákalo i moderování nebo cukrařina.

V životě se snaží řídit slovy Dalajlámy: „Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou.“ Blízké je jí také vlastní motto: „Nejdůležitější je si umět poradit.“ Právě tuto schopnost se snaží rozvíjet nejen u svých vlastních dětí, ale i u těch, se kterými pracuje.

Za svou superschopnost by považovala schopnost zachovat klid v každé situaci. Možná to na první pohled nezní jako něco výjimečného, ale právě vnitřní klid je pro ni důležitým životním směrem i cílem – a ve škole je podle ní taková schopnost potřeba téměř neustále.

Dětem by do života vzkázala: Soustřeďte se na hledání řešení. Nepropadejte panice, ta vám jen ubere síly. Každé vaše rozhodnutí vás posune dál.

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

He was inspired to become a teacher by his sister, who is also in the profession. Seeing her passion and impact motivated him to follow a similar path and make a difference in the lives of students.

As a child, his favorite toy was LEGOs – building, creating, and experimenting helped shape his curiosity and problem-solving mindset.

He lives by the motto: “We learn by making mistakes.”

His advice to students: “Listen to your elders.”

He came to the teaching profession through a career change, driven by the desire to try something different and more fulfilling. Teaching offered him the opportunity to make a direct impact and bring energy into the classroom.

As a child, he loved playing and watching sports – especially baseball, basketball, and hockey – activities that taught him teamwork, discipline, and passion.

His favorite quote is: “You miss 100% of the shots you don't take.”

His advice to students: “Cherish the important people around you and the memories you make.”

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

While studying for a drama degree at university, I took a drama in education module and immediately loved it. During the summer holidays, I spent a week teaching at my old primary school, and from that moment I knew what I wanted to do.

What I enjoy most about my job is meeting new students and helping to guide them on their journey to high school.

As a child, I loved my “PMX” bike – a fake BMX – even though I was a little embarrassed by its name. Over the years I have also had a few other jobs, mostly working as an actor, before finding my true calling in teaching.

If I could choose a superpower, it would be the ability to travel through time – something that would be incredibly useful in history lessons.

The advice I like to share with my students is simple: Always ask questions.

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla zkušenost asistenta trenéra, kdy měla možnost předávat své dovednosti a zkušenosti mladším hráčkám. Právě tato role v ní probudila chuť vzdělávat a inspirovat děti nejen ve sportu, ale i ve školním prostředí.
V dětství ji nejvíce bavily karetní a společenské hry a s nadšením se věnovala také různým sportovním aktivitám – pohyb a soutěživost ji provázejí dodnes.
Ve svém životě se řídí zásadou: „Nikdy nedělej jiným to, co bys nechtěl, aby oni dělali tobě.“

Své žáky vede k ohleduplnosti a vzkazuje jim: „Buďte vždy vstřícní a slušní ke svému okolí.“

K práci s dětmi ji přivedla především láska k této profesi. Ve školní družině i keramické dílně nachází prostor pro kreativitu, která je pro ni důležitou součástí každodenní práce.

Blízký je jí svět přírody a tvoření – už v dětství ji provázely les, dřevo a pastelky, které rozvíjely její vztah ke kreslení a rukodělné práci. Není proto překvapením, že kdyby si měla vybrat jinou profesi, vrátila by se ke svému řemeslu rytce kovů.

Řídí se jednoduchým pravidlem: „Nejdřív povinnosti, potom zábava.“

Kdyby si mohla vybrat superschopnost, přála by si alespoň trochu zpomalit čas – aby byl větší prostor pro klidnou hru a tvoření.

Dětem předává jasné poselství: Používejte vlastní rozum.

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla snaha předávat své dovednosti a znalosti a vidět, jak děti rostou a vyvíjejí se. Práce s dětmi je pro ni dynamická, plná nových výzev a podnětů, které podporují nejen rozvoj žáků, ale i její osobní a profesní růst.
V dětství si nejraději hrála s traktorem, kamiónem a – jako snad každá holka – měla hromadu panenek. Tyto hry jí přinášely radost, tvořivost a představivost, které dnes s sebou nese i do své pedagogické práce.

K učitelské profesi ji přivedla náhoda. I když původně neplánovaná, stala se z ní cesta, která jí dává smysl a prostor pro každodenní práci s dětmi.
V dětství nejraději skákala gumu a trávila čas venku s kamarády při různých dobrodružstvích – právě tyto chvíle svobody a hravosti jí dodnes zůstaly v srdci.
Řídí se s nadhledem mottem: „Ještě se nic nestalo, aby to nějak nedopadlo.“

Svým žákům vzkazuje: „Nebojte se dělat chyby, bojte se toho, že se z nich nic nenaučíte.“

K učitelské profesi ji přivedla hluboká láska k dětem. Práce s nimi jí dává smysl, radost a energii – možnost být součástí jejich každodenního objevování světa považuje za výsadu.
V dětství nejraději tančila v baletním souboru a zpívala v pěveckém sboru – umělecké vyjádření a pohyb jí byly přirozenou součástí života.

Řídí se mottem, které jí opakovala maminka a které ji provází dodnes:
„Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to ještě není konec.“
(Citát pochází původně od Johna Lennona.)

Práce s dětmi ji přitahovala odjakživa. Naplňuje ji vytvářet prostředí, ve kterém se děti cítí bezpečně a mohou být samy sebou. Jako vychovatelka má zároveň prostor podporovat jejich kreativitu a vést je k samostatnosti i vzájemné spolupráci.

Z dětství si dodnes uchovává vzpomínku na svou oblíbenou plyšovou opičku Arabelu, která ji provázela v každodenních hrách i dobrodružstvích.

K učitelské profesi ji přivedla přirozená radost z práce s dětmi. Vždycky chtěla být pro své žáky oporou i inspirací – někým, kdo je podporuje, vede a zároveň motivuje objevovat svět s důvěrou a zvídavostí.
V dětství ji nejvíce bavilo malování. Právě v tvoření nacházela klid, prostor pro fantazii a způsob, jak vyjádřit své myšlenky i emoce.

K učitelské profesi ji přivedla brigáda na základní škole během studií na vysoké škole. První kontakt s výukou jí ukázal, že práce s dětmi má hloubku, smysl a může být cestou, která člověka obohatí i profesně nasměruje.

V dětství nejraději lezla po stromech – dobrodružná povaha a touha vidět věci z jiné perspektivy ji provází dodnes.

Řídí se citátem Vincenta van Gogha:

„Ať si naplánujete cokoli, vždycky se v tom bude skrývat nějaký problém.“

Své žáky povzbuzuje: „Život není jen o známkách – na ty se nikdo neptá.“

K učitelské profesi ji přivedlo potěšení a radost z práce s dětmi – právě tato motivace je základem jejího každodenního přístupu ke vzdělávání. V dětství milovala kolektivní sporty a jednou z jejích oblíbených hraček byl Mončičák, což dodnes odráží její hravý a týmový duch.
Ve svém životě se řídí dvěma motivačními větami: „Když nemůžeš, přidej víc!“ a „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“

Svým žákům předává důležitou myšlenku: „Chybovat není špatné.“

K učitelské profesi ji přivedla upřímná láska k dětem. Práce s nimi ji naplňuje a vnímá ji jako poslání, které dává smysl a přináší radost.
V dětství nejraději jezdila na kole a trávila čas se svým psím kamarádem Aminou, který byl její věrnou společnicí a nedílnou součástí dětských dobrodružství.

He began teaching after moving to the Czech Republic – it was his first job here, and he kept going because he genuinely enjoys it. Teaching became more than just a role; it became a meaningful way to connect, grow, and make a difference.

As a child, his favorite toy was his Nintendo 64 – a source of countless hours of fun and imagination.

His motto in life: “Treat others how you want to be treated.”

And his advice to students: “Don’t burn bridges – you never know when you might need to cross one again.”

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici