Do světa vzdělávání ho přivedl florbal. Nejprve jako trenér na své škole, později se díky šťastné náhodě dostal ke třídnictví na 1. stupni – a už u toho zůstal. Pedagogické vzdělání měl, odhodlání také, a tak v roce 2011 nastoupil na školu na Petřinách, kde se začal s plným nasazením věnovat žákům.

Ačkoliv dnes působí v jiné roli, kontakt se žáky si nechce nechat vzít. Učitelská profese ho totiž stále baví – je podle něj pestrá, živá a plná neustálých podnětů. Každá hodina je jiná a přináší novou výzvu. Díky zkušenostem z obou stupňů ZŠ má navíc cenný nadhled a srovnání.

V dětství sbíral hokejové kartičky a pogy, hodiny trávil s mladším bratrem venku na hřišti. Kdyby nebyl učitelem, lákala by ho práce detektiva nebo investigativního novináře – prostě něco, kde se hledá pravda a skládají souvislosti.

Jeho životní motto zní: „Dvakrát měř a jednou řež.“ Oblíbený citát má od Karla Čapka: „Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.“

Žákům radí, aby se nebáli dělat chyby. Podle něj je důležité hledat řešení, zachovat si nadhled a smysl pro humor. A nezapomínat cestovat – protože právě poznávání světa nás učí vážit si toho, co máme. Kdyby si mohl vybrat superschopnost, chtěl by umět teleportaci nebo zastavit čas – obojí by se ve školním životě prý nesmírně hodilo.

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ho přivedl sport a trenérská práce. Dlouhodobá zkušenost s vedením dětí ho přirozeně nasměrovala k pedagogice, kde může propojit své sportovní dovednosti s výchovným působením.
Už od dětství ho nejvíce naplňoval sport v jakékoliv podobě – pohyb, soutěživost a týmová spolupráce ho provázejí celý život.
Řídí se jednoduchým, ale hlubokým mottem: „Chovej se tak, že když se podíváš na sebe do zrcadla, jsi se sebou spokojený.“
Totéž vzkazuje i svým žákům jako životní radu.

K učitelské profesi ji přivedl zájem o netradiční výuku. Baví ji hledat nové cesty, jak zaujmout děti, podnítit jejich zvídavost a ukázat jim, že učení může být nejen přínosné, ale i zábavné.
V dětství si nejraději stavěla bunkry a zapojovala se do sportovních kolektivních her – právě v těchto chvílích se učila spolupráci, tvořivosti i odvaze, které dodnes vnáší do své pedagogické práce.
Řídí se jednoduchým, ale výstižným mottem: „Každý problém má svá řešení.“
Své žáky povzbuzuje: „Mějte odvahu a nevzdávejte se.“

K učitelské profesi ji přivedla zkušenost asistenta trenéra, kdy měla možnost předávat své dovednosti a zkušenosti mladším hráčkám. Právě tato role v ní probudila chuť vzdělávat a inspirovat děti nejen ve sportu, ale i ve školním prostředí.
V dětství ji nejvíce bavily karetní a společenské hry a s nadšením se věnovala také různým sportovním aktivitám – pohyb a soutěživost ji provázejí dodnes.
Ve svém životě se řídí zásadou: „Nikdy nedělej jiným to, co bys nechtěl, aby oni dělali tobě.“
Své studenty vede k ohleduplnosti a vzkazuje jim: „Buďte vždy vstřícní a slušní ke svému okolí.“

K učitelské profesi ji přivedla brigáda na základní škole během studií na vysoké škole. První kontakt s výukou jí ukázal, že práce s dětmi má hloubku, smysl a může být cestou, která člověka obohatí i profesně nasměruje.

V dětství nejraději lezla po stromech – dobrodružná povaha a touha vidět věci z jiné perspektivy ji provází dodnes.

Řídí se citátem Vincenta van Gogha:

„Ať si naplánujete cokoli, vždycky se v tom bude skrývat nějaký problém.“

Své žáky povzbuzuje: „Život není jen o známkách – na ty se nikdo neptá.“

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Profesi speciálního pedagoga si vybrala, protože věří, že každý žák má právo na podporu, která mu pomůže rozvinout jeho potenciál. Práce se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami je pro ni výzvou i radostí – každý jejich pokrok vnímá jako cennou odměnu. Inspirují ji svou odvahou, vytrvalostí i jedinečností. Je vděčná, že může být součástí jejich cesty a pomáhat jim hledat tu jejich vlastní.
V dětství se věnovala sportu a ráda trávila čas v přírodě, nejčastěji se zvířaty – především s koňmi. Tato setkání ji naučila klidu, respektu i vnímání neverbální komunikace, což později přirozeně přerostlo v hlubší zájem o porozumění druhým. Tyto zkušenosti dnes využívá při práci s dětmi, které potřebují individuální přístup.
Řídí se citátem Samuela Johnsona: „Velké skutky se nedělají silou, ale vytrvalostí.“
Svým žákům vzkazuje: „Nebojte se dělat chyby – jsou součástí učení i růstu. Důležité je nevzdávat se a zkoušet to znovu, klidně jinak.“

K učitelské profesi ji přivedla práce s dětmi ve skautském oddílu. Právě tam objevila, jak velkou radost jí přináší motivovat děti, inspirovat je a pomáhat jim rozvíjet jejich potenciál. Uvědomila si, že předávání zkušeností, společné objevování světa a překonávání výzev je to, co ji naplňuje – a co chtěla dělat i ve svém profesním životě.

Od dětství milovala skauting a pobyt v přírodě. Místo klasických hraček trávila nejraději čas v lese – stavěla bunkry, učila se tábořit a objevovala přírodu všemi smysly. Skauting jí přinesl nejen skvělé zážitky, ale také smysl pro týmovou spolupráci, zodpovědnost a celoživotní lásku k dobrodružství.

Své žáky podporuje v tom, aby zůstali věrní sami sobě:
„Buďte sami sebou – vždycky! Nemusíte se líbit všem, důležité je, abyste měli rádi sami sebe a žili podle toho, v co věříte. Najděte odvahu být originální, protože právě autenticita z vás dělá výjimečné a zajímavé lidi. A pamatujte, že právě v odlišnosti se skrývá vaše největší síla.“

Už od malička měla blízko k dětem a sportu – vyrůstala mezi lyžemi, běžeckými drahami a smíchem svých kamarádů. Tato energie ji provází dodnes a byla také důvodem, proč se rozhodla stát učitelkou. Práce s dětmi ji naplňuje a každý den ve škole jí dává smysl.

Věří, že nikdy není pozdě začít znovu. Její oblíbený citát od C. S. Lewise zní: „Nemůžeš se vrátit a změnit začátek, ale můžeš začít kde jsi, a změnit konec.“ A právě to se snaží vštípit i svým žákům – že cesta je důležitější než bezchybný start a že každý má šanci něco změnit.

Její rada dětem? „Nevzdávejte se, i když to hned nejde. Každý den je nová šance.“

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla práce s dětmi ve skautském oddílu. Právě tam objevila, jak velkou radost jí přináší motivovat děti, inspirovat je a pomáhat jim rozvíjet jejich potenciál. Uvědomila si, že předávání zkušeností, společné objevování světa a překonávání výzev je to, co ji naplňuje – a co chtěla dělat i ve svém profesním životě.

Od dětství milovala skauting a pobyt v přírodě. Místo klasických hraček trávila nejraději čas v lese – stavěla bunkry, učila se tábořit a objevovala přírodu všemi smysly. Skauting jí přinesl nejen skvělé zážitky, ale také smysl pro týmovou spolupráci, zodpovědnost a celoživotní lásku k dobrodružství.

Své žáky podporuje v tom, aby zůstali věrní sami sobě:
„Buďte sami sebou – vždycky! Nemusíte se líbit všem, důležité je, abyste měli rádi sami sebe a žili podle toho, v co věříte. Najděte odvahu být originální, protože právě autenticita z vás dělá výjimečné a zajímavé lidi. A pamatujte, že právě v odlišnosti se skrývá vaše největší síla.“

Učitelskou profesi si vybrala proto, že ji naplňuje práce s dětmi a možnost sledovat jejich rozvoj. Jako aktivní atletka a trenérka měla po mnoho let příležitost vidět, jak děti rostou, učí se spolupracovat a překonávat překážky. Dnes jim může pomáhat nejen ve sportu, ale i ve škole – společně objevují svět i jejich vlastní silné stránky. Největší odměnou je pro ni chvíle, kdy děti nacházejí radost z učení a začínají si věřit.
Vyrůstala ve sportovní rodině a už od mala byla neustále v pohybu. Nejraději trávila čas venku – hrála tenis, lyžovala a nejdéle se věnovala atletice, která se stala její srdeční záležitostí. Sport pro ni nebyl jen zábavou, ale přirozenou součástí každého dne.

Ve svém životě se řídí jednoduchým, ale výstižným mottem: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.“
S úsměvem vzkazuje svým žákům: „Chybami se člověk učí.“

Pochází z učitelské rodiny, a škola tak pro ni byla od dětství přirozenou součástí života. Postupem času si uvědomila, že práce s dětmi ji naplňuje a dává jí hluboký smysl – možnost ovlivňovat, podporovat a inspirovat ji provází každodenní pedagogickou činností.

V dětství ji nejvíce těšilo ježdění na kole a chvíle strávené u koní. Nejlépe se cítila venku a v pohybu, kde nacházela svobodu, radost i prostor pro vlastní myšlenky.

K učitelské profesi ji přivedla vzpomínka na skvělou paní učitelku z 1. stupně. Už tehdy si zapisovala, co by jednou chtěla dělat stejně jako ona – a co by naopak udělala trochu jinak. Od útlého věku v ní rostla touha stát se učitelkou, která děti provází a inspiruje.

Významnou roli v jejím dětství sehrál i milovaný dědeček, který byl kronikářem. Vyprávěl jí vlastní pohádky, upozorňoval na zajímavosti světa a s láskou jí vše trpělivě vysvětloval. Chvíle strávené s ním byly nejen krásné, ale i formující. Právě on ji nenápadně „uváděl do života“ – a v této roli se dnes snaží pokračovat i ona se svými žáky. Jejím životním mottem je: „S úsměvem jde všechno lépe.“

K učitelské profesi ji přivedla touha učit děti poznávat svět a radovat se ze života. Vnímá školu jako prostor, kde se děti nejen učí, ale také rozvíjejí vztah k sobě i světu kolem sebe. V dětství nejraději sportovala – pohyb jí přinášel radost, svobodu a energii, kterou si nese i do svého profesního života.

Řídí se mottem: „Neporovnávej se s ostatními. Porovnávej se s tím, kým jsi byl včera.“
Své žáky povzbuzuje: „Mějte odvahu plnit si své sny.“

K učitelské profesi ji přivedla touha věnovat se smysluplné a kreativní práci, která má skutečný dopad. Lákala ji rozmanitost – každý den je jiný, každé dítě je jedinečné – a právě v hledání individuálních přístupů nachází hluboký smysl. Baví ji hledat cesty, jak dětem co nejlépe porozumět a podpořit jejich rozvoj.
Ještě v dětství byla její nejoblíbenější hrou hra „na školu“ – a samozřejmě v roli paní učitelky. Mladší sestra byla její trpělivou žákyní, která díky této hře uměla číst už dávno před nástupem do první třídy. Učitelství ji jednoduše bavilo od malička a nikdy ji neopustilo.
Řídí se mottem: „Každý den nový příběh, každé dítě nová cesta.“

Své žáky povzbuzuje: „Buďte zvědaví, ptejte se a nikdy se nebojte něco neznat – právě tak se nejvíc naučíte. Nezapomeňte: i malá laskavost může udělat velký zázrak.“

Žádný popis není k dispozici

Už od dětství věděla, že chce být učitelkou. Touha vzdělávat a být součástí života žáků ji provází od raného věku a dodnes ji naplňuje radostí a smyslem.
V dětství milovala jízdu na kole – pohyb, svoboda a vlastní tempo ji provázely nejen tehdy, ale i dnes v její životní i profesní cestě.

Řídí se mottem: „Pamatuj, že úspěch je odměna za dřinu.“
Své žáky motivuje jednoduchou, ale silnou radou: „Jděte si za svým cílem.“

Už od malička měla blízko k dětem a sportu – vyrůstala mezi lyžemi, běžeckými drahami a smíchem svých kamarádů. Tato energie ji provází dodnes a byla také důvodem, proč se rozhodla stát učitelkou. Práce s dětmi ji naplňuje a každý den ve škole jí dává smysl.

Věří, že nikdy není pozdě začít znovu. Její oblíbený citát od C. S. Lewise zní: „Nemůžeš se vrátit a změnit začátek, ale můžeš začít kde jsi, a změnit konec.“ A právě to se snaží vštípit i svým žákům – že cesta je důležitější než bezchybný start a že každý má šanci něco změnit.

Její rada dětem? „Nevzdávejte se, i když to hned nejde. Každý den je nová šance.“

Niké Slabová je pedagožkou, kterou k učitelské profesi přivedla rodinná tradice. V dětství trávila nejraději čas venku – běhání po přírodě a volný pohyb byly jejími oblíbenými činnostmi. Ve svém životě se řídí mottem: „Nebojte se dělat věci jinak.“
Svým žákům by ráda předala jednoduchou, ale důležitou radu: „Pozorně čti a přemýšlej dříve, než jednáš.“

K učitelské profesi ji přivedl zájem o vzdělávání a upřímná snaha aktivně přispívat k rozvoji mladé generace. V práci pedagoga vidí možnost smysluplně uplatnit své znalosti, ovlivňovat budoucnost a nacházet osobní naplnění.
Už od útlého věku ji nejvíce bavily pohybové hry a sportovní aktivity – právě v pohybu nacházela radost, energii a rovnováhu.

Ve svém životě se řídí citátem Charlese Bukowského: „Když je něco špatně, změň to. Pokud to nemůžeš změnit, změň svůj přístup.“

K učitelské profesi ho přivedla snaha inspirovat, motivovat, vést a především naslouchat svým žákům. Věří, že učitel by měl být průvodcem, který nejen předává vědomosti, ale zároveň podporuje a respektuje individualitu každého žáka.
V dětství patřilo mezi jeho nejoblíbenější činnosti ježdění na kole a hry s míčem – aktivní způsob trávení času mu zůstal dodnes.

Řídí se jednoduchým, ale silným mottem: „Chovej se k lidem tak, jak bys chtěl, aby se chovali k tobě. Nikdy se nevzdávej svých snů.“
Stejné poselství předává i svým žákům: „Chovej se k lidem tak, jak bys chtěl, aby se chovali k tobě.“

K učitelské profesi inklinoval již od útlého věku – rád doučoval své spolužáky na základní škole a přirozeně tak rozvíjel pedagogické dovednosti, aniž by si to tehdy plně uvědomoval. Jeho okolí už tehdy předpovídalo, že z něj jednou bude učitel.
Dětství prožil na venkově, kde si oblíbil traktory a práci na poli. Rodiče byli farmáři a péče o hospodářská zvířata i jízda traktorem se staly jeho oblíbenými činnostmi.

Ve svém životě se řídí mottem Jerryho Dunna: „Do not limit your challenges, challenge your limits!“
Svým žákům vzkazuje: „Buďte sami sebou, učte se z každé situace, radujte se z maličkostí a s vděkem vzpomínejte na vaše učitele.“

K učitelské profesi ji přivedla především babička, která sama byla učitelkou a svou práci milovala. Silným impulzem byla také touha pracovat s dětmi, předávat jim své znalosti a pomáhat jim růst. Možnost být součástí jejich objevování a posouvání vpřed vnímá jako smysluplné životní poslání.
V dětství ji nejvíce bavily pohybové aktivity. Společně s kamarády trávila hodiny venku – vařili „lektvary“ a stavěli domečky pro skřítky. Tyto chvíle plné fantazie a tvořivosti formovaly její vztah ke světu i k dětem.
Jejím oblíbeným mottem je: „Nezáleží na tom, jak pomalu jdeš, dokud se nezastavíš.“

Žákům vzkazuje: „Pracujte na sobě, jděte si za svými sny a nebojte se v životě riskovat ani dělat chyby.“

K učitelské profesi ho přivedla náhoda. V době, kdy dokončoval vysokou školu, nebylo mnoho možností, kam dále směřovat. Naskytla se příležitost vyzkoušet učení – a on zůstal. Časem si k této profesi vybudoval vztah a našel v ní smysl.
Jako dítě miloval vše, co mělo kola a hýbalo se – vláčky, auta, náklaďáky. Dodnes si s úsměvem vybavuje oranžovou plastovou Tatrovku, do které si mohl sednout a sjíždět ulici dolů v korbě.

Řídí se mottem: „Učitel zeměpisu by měl být člověk, který dokáže z nudy udělat dobrodružství kolem světa.“
Své žáky vede k odhodlání a vytrvalosti a vzkazuje jim: „Hlavně nebreč. Zaber, zasnaž se, mákni – a ono to půjde.“

K učitelské profesi ji přivedla rodinná tradice, která jí ukázala smysl a hodnotu vzdělávání. Škola a pedagogické prostředí byly od dětství přirozenou součástí jejího života.
Mezi její nejoblíbenější dětské hračky patřil plyšový medvěd a nákladní auto – spojení něhy, fantazie a dynamiky, které ji provázelo při hrách i snění.

Svým žákům vzkazuje jednoduchou a pravdivou myšlenku: „Chybami se člověk učí.“

K učitelské profesi ho přivedla náhoda. I když původně neplánovaná, stala se z ní cesta plná smyslu, která mu umožňuje pracovat s mladými lidmi, vést je a být svědkem jejich růstu.
V dětství nejraději jezdil na kole – pohyb, volnost a touha objevovat ho provázely od mala.
Řídí se mottem: „Nesnaž se všechno pochopit, něco nejde.“

Své žáky vybízí k odvaze a otevřenosti:
„Když budeš v životě stát před důležitým rozhodnutím, neboj se zvolit těžší cestu. Možná nedojdeš přesně tam, kam jsi chtěl, ale ta cesta samotná bude určitě mnohem zajímavější a třeba ti otevře možnosti, o kterých jsi předtím neměl ani tušení.

K učitelské profesi ho přivedla rodinná tradice, která sehrála důležitou roli v jeho profesním směřování. Již od dětství měl zálibu v modelování letadel – tato trpělivá a detailní činnost odráží jeho preciznost a zájem o svět kolem nás.

K učitelské profesi ji přivedla rodinná tradice. V prostředí školy vyrůstala a přirozeně se v něm našla – práce s dětmi a předávání hodnot jí dává smysl a naplnění.
V dětství milovala knihy a četbu – svět příběhů, fantazie a poznání ji provázel od mala a zůstává důležitou součástí jejího života dodnes.
Řídí se citátem Victora Huga: „Den, kdy se člověk ani jednou nezasmál, by měl považovat za ztracený.“

Své žáky vede ke slušnosti a vzájemnému respektu. Vzkazuje jim jednoduché, ale silné pravidlo: „Držte se tří P – pozdrav, popros, poděkuj.“

K učitelské profesi ho přivedla vášeň pro sport. Jako milovník pohybu a aktivního životního stylu chtěl tuto energii předávat dál – a právě proto se rozhodl stát učitelem tělesné výchovy.
V dětství měl velmi rád svého plyšového pejska, kterého nosil všude s sebou. Byl jeho věrným společníkem a nedílnou součástí každého dne.

Řídí se mottem: „Nehledej důvody, proč to nejde, ale způsoby, jak by to jít mohlo.“
Své žáky povzbuzuje jednoduchou, ale silnou radou: „Nic nevzdávej.“

K učitelské profesi ho nepřivedla žádná dlouhodobá profesní vize – rozhodl se jít cestou, která mu byla v danou chvíli nejpřirozenější. Postupně však objevil smysl a naplnění v práci s mladými lidmi a v předávání hodnot prostřednictvím vzdělávání.
V dětství byl neustále v pohybu a sport se stal jeho největší zálibou i životním stylem.

Žákům by chtěl předat důležitou životní myšlenku: „Aby namísto překážek viděli výzvy. Aby namísto potěšení hledali štěstí. A aby se nespokojili s průměrností.“

Na učitelské profesi ho nejvíce lákal její přesah – nejde jen o předávání učiva, ale o mnohem víc. Fascinuje ho možnost být součástí procesu, kdy děti objevují nejen nové poznatky, ale i samy sebe. Věří, že učitel má schopnost pomoci druhým najít své místo ve světě – a právě tato zodpovědnost je pro něj výzvou i radostí zároveň.
Už jako dítě miloval čtení a rád objevoval nová místa – tato vášeň pro poznání a hledání nových perspektiv mu zůstala dodnes.

Řídí se mottem: „Nikdy nezapomínej, že láska je.“
Své žáky povzbuzuje, aby si věřili a nebáli se výzev: „Máte přesně na to, na co si věříte a do čeho se pustíte.“

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ho přivedla zvědavost – chtěl si ji jednoduše vyzkoušet. Zjistil, že ho práce s dětmi a předávání znalostí baví, a tak u ní zůstal. A baví ho dodnes.

V dětství miloval pohyb a sport – věnoval se atletice, volejbalu a parkouru. Aktivní životní styl mu zůstal i v dospělosti.

Žákům vzkazuje: „Nebojte se občas opustit svoji komfortní zónu.“ Právě tam totiž často začíná skutečný růst a nové příležitosti.

K učitelské profesi ho inspiroval výborný učitel chemie a biologie, kterého měl na gymnáziu. Právě jeho přístup, nadšení a schopnost předávat látku poutavě ho přivedly k rozhodnutí stát se učitelem a předávat dál to, co kdysi nadchlo jeho samotného.

V dětství ho fascinovala technika – mezi jeho nejoblíbenější záliby patřila stavebnice Merkur a letecké modelářství, zejména stavba větroňů.

Řídí se úsměvným, ale výstižným heslem: „Kde blb, tam nebezpečno.“

Své žáky vede k samostatnosti: „V životě vždy spoléhej sám na sebe.“

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla především babička, která sama byla učitelkou a svou práci milovala. Silným impulzem byla také touha pracovat s dětmi, předávat jim své znalosti a pomáhat jim růst. Možnost být součástí jejich objevování a posouvání vpřed vnímá jako smysluplné životní poslání.
V dětství ji nejvíce bavily pohybové aktivity. Společně s kamarády trávila hodiny venku – vařili „lektvary“ a stavěli domečky pro skřítky. Tyto chvíle plné fantazie a tvořivosti formovaly její vztah ke světu i k dětem.
Jejím oblíbeným mottem je: „Nezáleží na tom, jak pomalu jdeš, dokud se nezastavíš.“

Žákům vzkazuje: „Pracujte na sobě, jděte si za svými sny a nebojte se v životě riskovat ani dělat chyby.“

K učitelské profesi ji přivedla touha předávat dětem jazykové dovednosti, které jim otevřou dveře do světa. Věří, že schopnost domluvit se v cizím jazyce není jen o gramatice, ale především o svobodě komunikovat, cestovat a porozumět druhým napříč kulturami.

V dětství nejraději trávila čas v přírodě – pozorovala zvířata, sbírala rostliny a objevovala krásu světa kolem sebe. Tento cit pro detail a vnímání souvislostí jí zůstává dodnes.

K učitelské profesi ji přivedla láska ke vzdělání. Věří, že poznání má sílu měnit životy a že učitel může být průvodcem na cestě k hlubšímu pochopení světa i sebe sama.
V dětství milovala chvíle strávené u PlayStationu 2 – hraní pro ni bylo nejen zábavou, ale i způsobem, jak rozvíjet strategické myšlení a kreativitu.

Žákům vzkazuje: „Buďte laskaví – k sobě, k ostatním i ke světu kolem sebe.“

K učitelské profesi ho přivedlo trénování dětí v atletice. Právě tam si uvědomil, že ho baví nejen sportovní příprava, ale i samotné vzdělávání a práce s mladou generací. Chtěl být průvodcem dětí nejen na atletickém stadionu, ale i ve školních lavicích.
Jako dítě byl nadšeným fanouškem Star Wars – a vlastně jím zůstal dodnes. Jeho nejoblíbenější hračkou byl světelný meč, který pro něj představoval fantazii, odvahu a chuť objevovat nové světy.
Řídí se mottem: „Nejde o to jen pracovat tvrdě, ale hlavně chytře – hledat způsoby, jak si práci usnadnit a přemýšlet u toho.“

Své žáky povzbuzuje k odvaze a otevřenosti: „Nebojte se dělat chyby, zkoušejte nové věci a vyrazte do světa. A protože mě baví téma financí i zdravý životní styl, doporučuji věnovat pozornost právě i těmto oblastem – v životě se vám to mnohonásobně vrátí.“

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla radost z práce s dětmi a chuť být součástí kolektivu. Právě možnost spolupráce, sdílení a každodenní interakce s mladou generací ji v této profesi naplňuje.
V dětství milovala čtení knih a ráda trávila čas v knihovně – objevování příběhů a nových světů bylo její oblíbenou činností.
Řídí se jednoduchým životním mottem: „Peníze nejsou všechno.“
Svým žákům vzkazuje: „Dělejte všechny věci s nadšením a zodpovědně.“

K učitelské profesi ji přivedla touha najít rovnováhu mezi uměním a pomáháním – dvěma oblastmi, které jsou jí blízké a přirozené. Právě v pedagogické práci objevila spojení tvořivosti, empatie a smysluplného vedení dětí.
V dětství nejraději kreslila, hrála volejbal a trávila čas v lese – právě tam nacházela klid, inspiraci a prostor pro vlastní představivost.

Řídí se jednoduchým, ale výstižným mottem: „Chybami se člověk učí.“
Své žáky podporuje laskavou radou: „Aby se nepřestali divit krásám všedního dne.“

Her journey into teaching began in South Africa, where she experienced first-hand the challenges of working within an underfunded education system. That experience ignited a deep passion for using her skills to help children navigate not only the classroom, but the world around them.

What she loves most about teaching are the questions – the moments when students think independently, ask creative and thoughtful questions, and use their voices to critically examine the world. She believes children are often underestimated and is constantly amazed by their intelligence and insight.

If she could have any superpower, it would be mind reading – not for personal gain, but to ensure every student’s question gets heard and answered.

He was inspired to become a teacher by his sister, who is also in the profession. Seeing her passion and impact motivated him to follow a similar path and make a difference in the lives of students.

As a child, his favorite toy was LEGOs – building, creating, and experimenting helped shape his curiosity and problem-solving mindset.

He lives by the motto: “We learn by making mistakes.”

His advice to students: “Listen to your elders.”

He came to the teaching profession through a career change, driven by the desire to try something different and more fulfilling. Teaching offered him the opportunity to make a direct impact and bring energy into the classroom.

As a child, he loved playing and watching sports – especially baseball, basketball, and hockey – activities that taught him teamwork, discipline, and passion.

His favorite quote is: “You miss 100% of the shots you don't take.”

His advice to students: “Cherish the important people around you and the memories you make.”

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedli rodiče, kteří jí byli v profesní volbě inspirací i oporou. Práce s dětmi jí dává smysl a umožňuje jí naplňovat vlastní potenciál v prostředí, které podporuje růst a rozvoj.
V dětství si nejraději hrála společenskou hru Člověče, nezlob se!, která u ní rozvíjela smysl pro fair play, trpělivost a radost ze společného času.
Svým žákům vzkazuje: „Pracuj na sobě a nikdy nic nevzdávej.“

K učitelské profesi ji přivedla přirozená radost z práce s dětmi. Vždycky chtěla být pro své žáky oporou i inspirací – někým, kdo je podporuje, vede a zároveň motivuje objevovat svět s důvěrou a zvídavostí.
V dětství ji nejvíce bavilo malování. Právě v tvoření nacházela klid, prostor pro fantazii a způsob, jak vyjádřit své myšlenky i emoce.

K učitelské profesi ji inspirovala maminka, která sama byla učitelkou. Vyrůstala v prostředí, kde vzdělávání mělo svou váhu i lidský rozměr, a přirozeně si tak k této profesi našla cestu.

V dětství ji provázela plyšová opička – oblíbená hračka, která v ní zůstala jako symbol bezpečí, hravosti a fantazie.

Řídí se citátem Seneky: „Neučíme se pro školu, ale pro život.“

Svým žákům vzkazuje: „Naslouchejte, buďte zvídaví, zkoušejte nové věci a nebojte se dělat chyby.“

She was drawn to teaching from an early age. As a child, her favorite game was "playing school," and she always played the teacher. It was clear even then that this would one day become her real profession.

She lives by the simple but powerful motto: “A smile makes everything easier.”

Her message to students is filled with encouragement: “Failure is just one step on the path to success.”

Práce s dětmi je pro ni jako kaleidoskop – barevná, neopakovatelná, různorodá a neustále inspirativní. Každý den ve škole vnímá jako novou příležitost být součástí jejich příběhů, objevů a růstu.
V dětství ráda trávila letní prázdniny s prarodiči a nezapomenutelné chvíle zažívala také u moře, kde nacházela klid a radost z poznávání světa.
Jejím životním mottem je: „Co tě nezabije, to tě posílí.“

K učitelské profesi ji přivedla touha podílet se na vzdělávání dětí – a zároveň na neustálém rozvoji sebe sama. Vnímá vzdělávání jako oboustranný proces, kde se učí nejen žáci, ale i učitelé skrze každodenní zkušenosti, vztahy a výzvy.
V dětství ji nejvíce bavila hudba – hrála na flétnu a klavír, hudba pro ni byla přirozeným jazykem emocí i tvořivosti.
Jejím mottem je prosté, ale výstižné francouzské „C’est la vie“ – Takový je život.

Své žáky vede k úctě a vděčnosti: „Vážte si svých rodičů a učitelů, profesorů, kteří do vás vložili čas, energii a důvěru. Vzdělávejte se celý život a nenechte své myšlenky usnout.“

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla náhoda. I když původně neplánovaná, stala se z ní cesta, která jí dává smysl a prostor pro každodenní práci s dětmi.
V dětství nejraději skákala gumu a trávila čas venku s kamarády při různých dobrodružstvích – právě tyto chvíle svobody a hravosti jí dodnes zůstaly v srdci.
Řídí se s nadhledem mottem: „Ještě se nic nestalo, aby to nějak nedopadlo.“

Svým žákům vzkazuje: „Nebojte se dělat chyby, bojte se toho, že se z nich nic nenaučíte.“

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla hluboká láska k dětem. Práce s nimi jí dává smysl, radost a energii – možnost být součástí jejich každodenního objevování světa považuje za výsadu.
V dětství nejraději tančila v baletním souboru a zpívala v pěveckém sboru – umělecké vyjádření a pohyb jí byly přirozenou součástí života.
Řídí se mottem, které jí opakovala maminka a které ji provází dodnes:

„Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to ještě není konec.“
(Citát pochází původně od Johna Lennona.)

K učitelské profesi ji přivedl hluboký zájem o vzdělávání dětí. Vnímá tuto profesi jako příležitost pomáhat mladým lidem růst, rozvíjet se a objevovat svět kolem sebe.
V dětství měla ráda velkého plyšového psa, ráda si četla knihy a trávila čas stavěním různých stavebnic – vše, co podporovalo fantazii a tvořivost, bylo její srdci blízké.

Řídí se mottem: „Každý den je začátkem něčeho nového.“
Své žáky povzbuzuje k samostatnosti a vzkazuje jim: „V životě nejdůležitější je si poradit.“

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla zkušenost asistenta trenéra, kdy měla možnost předávat své dovednosti a zkušenosti mladším hráčkám. Právě tato role v ní probudila chuť vzdělávat a inspirovat děti nejen ve sportu, ale i ve školním prostředí.
V dětství ji nejvíce bavily karetní a společenské hry a s nadšením se věnovala také různým sportovním aktivitám – pohyb a soutěživost ji provázejí dodnes.
Ve svém životě se řídí zásadou: „Nikdy nedělej jiným to, co bys nechtěl, aby oni dělali tobě.“

Své žáky vede k ohleduplnosti a vzkazuje jim: „Buďte vždy vstřícní a slušní ke svému okolí.“

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla snaha předávat své dovednosti a znalosti a vidět, jak děti rostou a vyvíjejí se. Práce s dětmi je pro ni dynamická, plná nových výzev a podnětů, které podporují nejen rozvoj žáků, ale i její osobní a profesní růst.
V dětství si nejraději hrála s traktorem, kamiónem a – jako snad každá holka – měla hromadu panenek. Tyto hry jí přinášely radost, tvořivost a představivost, které dnes s sebou nese i do své pedagogické práce.

K učitelské profesi ji přivedla náhoda. I když původně neplánovaná, stala se z ní cesta, která jí dává smysl a prostor pro každodenní práci s dětmi.
V dětství nejraději skákala gumu a trávila čas venku s kamarády při různých dobrodružstvích – právě tyto chvíle svobody a hravosti jí dodnes zůstaly v srdci.
Řídí se s nadhledem mottem: „Ještě se nic nestalo, aby to nějak nedopadlo.“

Svým žákům vzkazuje: „Nebojte se dělat chyby, bojte se toho, že se z nich nic nenaučíte.“

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla hluboká láska k dětem. Práce s nimi jí dává smysl, radost a energii – možnost být součástí jejich každodenního objevování světa považuje za výsadu.
V dětství nejraději tančila v baletním souboru a zpívala v pěveckém sboru – umělecké vyjádření a pohyb jí byly přirozenou součástí života.

Řídí se mottem, které jí opakovala maminka a které ji provází dodnes:
„Na konci vždy vše dobře dopadne. A jestli to dobře nedopadlo, tak to ještě není konec.“
(Citát pochází původně od Johna Lennona.)

K učitelské profesi ji přivedl hluboký zájem o vzdělávání dětí. Vnímá tuto profesi jako příležitost pomáhat mladým lidem růst, rozvíjet se a objevovat svět kolem sebe.
V dětství měla ráda velkého plyšového psa, ráda si četla knihy a trávila čas stavěním různých stavebnic – vše, co podporovalo fantazii a tvořivost, bylo její srdci blízké.

Řídí se mottem: „Každý den je začátkem něčeho nového.“
Své žáky povzbuzuje k samostatnosti a vzkazuje jim: „V životě nejdůležitější je si poradit.“

Žádný popis není k dispozici

K učitelské profesi ji přivedla přirozená radost z práce s dětmi. Vždycky chtěla být pro své žáky oporou i inspirací – někým, kdo je podporuje, vede a zároveň motivuje objevovat svět s důvěrou a zvídavostí.
V dětství ji nejvíce bavilo malování. Právě v tvoření nacházela klid, prostor pro fantazii a způsob, jak vyjádřit své myšlenky i emoce.

K učitelské profesi ji přivedla brigáda na základní škole během studií na vysoké škole. První kontakt s výukou jí ukázal, že práce s dětmi má hloubku, smysl a může být cestou, která člověka obohatí i profesně nasměruje.

V dětství nejraději lezla po stromech – dobrodružná povaha a touha vidět věci z jiné perspektivy ji provází dodnes.

Řídí se citátem Vincenta van Gogha:

„Ať si naplánujete cokoli, vždycky se v tom bude skrývat nějaký problém.“

Své žáky povzbuzuje: „Život není jen o známkách – na ty se nikdo neptá.“

K učitelské profesi ji přivedlo potěšení a radost z práce s dětmi – právě tato motivace je základem jejího každodenního přístupu ke vzdělávání. V dětství milovala kolektivní sporty a jednou z jejích oblíbených hraček byl Mončičák, což dodnes odráží její hravý a týmový duch.
Ve svém životě se řídí dvěma motivačními větami: „Když nemůžeš, přidej víc!“ a „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“

Svým žákům předává důležitou myšlenku: „Chybovat není špatné.“

K učitelské profesi ji přivedla upřímná láska k dětem. Práce s nimi ji naplňuje a vnímá ji jako poslání, které dává smysl a přináší radost.
V dětství nejraději jezdila na kole a trávila čas se svým psím kamarádem Aminou, který byl její věrnou společnicí a nedílnou součástí dětských dobrodružství.

He began teaching after moving to the Czech Republic – it was his first job here, and he kept going because he genuinely enjoys it. Teaching became more than just a role; it became a meaningful way to connect, grow, and make a difference.

As a child, his favorite toy was his Nintendo 64 – a source of countless hours of fun and imagination.

His motto in life: “Treat others how you want to be treated.”

And his advice to students: “Don’t burn bridges – you never know when you might need to cross one again.”

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici

Žádný popis není k dispozici